Příběh rodiny

V roce 1925 Alois Krause, majitel společnosti „Aramis Werke“ nechal u architekta Roberta Hemmricha připravit projekt na elegantní neoklasicistní vilu s přidruženou dílnou ve dvorním traktu. V objektu se zároveň objevily prvky art deco.

18. června 1925 byl projekt vložen na stavební úřad v Gablonz a.N. – za poplatek 2x 50 haléřů českých korun. Každý další vložený list (plán objektu atd.) byl zpoplatněn 3 českými korunami za list.

Pozemek byl vybrán velice luxusní a to přesně mezi Mšenem (Grunwalder) a centrem města Gablonz a.N.. Přesněji křížení ulic Grunwalderstrasse a Gutenbergstrase.

Protože objekt měl dva vchody, byl objekt v rámci číslování identifikován jako:

• Grunwalderstrasse 24/2570 (poté Mšenská, dále Palackého)
• Gutenbergstrasse 1/2570 (poté Gutenbergova, dále Mánesova)

Okolní pozemky jsou identifikovány na následujícím obrázku:

Objekt byl zamýšlen jako hlavní budova o 4 patrech plus půdní prostory (volný prostor) a sklepní prostory (kotelna, sklad uhlí, rezervoár) a dvě vedlejší budovy spojené do písmene U. Celý prostor vedlejšího objektu měl sloužit k podnikatelským účelům společnosti Aramis Werke včetně prodejny z ulice Gutenbergstrasse.

V roce 1928 kdy se objekt dokončoval a bylo rozhodnuto, že třetí část vedlejšího objektu (uzavření písmene U bude dostavěno v roce 1935 s ohledem na finanční zátěž stavby, dokoupení vedlejších pozemků a celosvětové hospodářské krize).

Rodina Aloise Krause v té doby čítala následující členy (náboženstvím: izraelité) Alois Kraus (původem z Českého Brodu, vyrůstající v Čelákovicích) 1886-1939 Český Brod Olga Krausová (původem z Jablonce n.N. ) Děti: Edita Krausová (dále Willerová) 22.1.1914 - Kurt Kraus 1917-1944 Osvětim Margot Krausová (dále Smilowská) 25.7.1920 –

V objektu bydlela s rodinou obsluha jenž obývala 4NP (mansardy, kuchařka, služky) a 1NP (správce).

Z neúplně jasných informací víme, že otec rodiny Alois Kraus zemřel v nemocnici Český Brod (oficiálně 18.3.1939) avšak neoficiálně se zastřelil pravděpodobně z důvodu situace, která měla následovat.

Celá rodina se nejdříve přemístila blíže Praze (do Čelákovic a poté do Toušeně pravděpodobně s ohledem na problémy v Sudetech). Avšak i zde je dostihla šílená německá myšlenka vyhladit židovské obyvatelstvo a postupně byla rodina vyjma Edity Willerové poslána do koncentračních táborů (Osvětim, Terezín atd.) – transportní lístky jsou v galerii.

Edita Willerová se díky neshodám otce A.K. s manželem p.Willerem přemístila do Prahy, kde se s manželem skrývali až do záchytu na začátku roku 1945. Naštěstí se již jednalo o poslední odsuny a s poměrně velkým štěstím se těsně před koncem války dostali díky Rudé armádě z koncentračního tábora domů.

Domů znamená do Jablonce n.N. kde již však, jak bylo běžné, nezískali zpět objekt po své rodině.

Paní Willerové se svou dcerou žily poté nedaleko ulice Mánesova a to v Rybářské 14.

Těsně před válkou proběhla přečíslování objektů a objekt získal nové číslo orientační a to 10 – tzn. Grunwalderstrasse 10 (později Mšenská až Palackého).

Objekt byl v roce 1938 vyvlastněn a z objektu vznikla poliklinika (respektive zdravotní ústav jabloneckého Landrátu) s kancelářemi pro doktorský team, vyšetřovnami, rentgenem a dále 2 byty pro lékaře a sestry.

Po válce z dochovaných informací víme, že objekt do roku 1951 sloužil jako školicí středisko s nejasně dochovanými informacemi. Pouze je jasné, že v této době objekt přišel o většinu ze svého původního inventáře (očividně rozkradeno komunisty). Objekt z dochovaných informací měl interiéry z nákladně dýhových obkladů s prvky secese a neoklasicismu. Pro zajímavost všechny zásuvky a vypínače byli ze skla případně v pomocných prostorech z porcelánu. V celém objektu a na venkovních prvcích se opakoval motiv Aramis Werke (který byl identifikován 3 grafickými vzory a jedním prvkem, jenž je dodnes na fasádě, dveřích, schodišti a na zbytcích vytlačovaných 3D tapet.

Na základě uvedených informací byl objekt 3.5.1958 vložen do památkové ochrany fáze kulturní památka pod číslem 43835/5-5114 – viz bližší informace : https://www.pamatkovykatalog.cz/vila-16265313

Celý objekt byl prolnut 5 barvami Světlá dubová hnědá Tmavý dub Tmavá zelená Slonová kost Čistá bílá

Vnější ploty byly konstruovány s ohledem na opakující se motiv Aramis Werke, takže na každém konstrukčním prvku se opakoval tento vzor zahrnující písmena A.W.

Slovy památkářů:

V celkovém architektonickém řešení domu se uplatňuje populární neoklasicismus, oživený prvky art deco, tedy kombinace příznačná pro Hemmrichovu tvorbu 20. let 20. století. Fasády se vyznačují pravidelným rytmem, členěným pilastry vysokého řádu. Vstup do objektu ze skrze boční zádveří a poměrně robustní těleso vily završuje mansardová střecha. Později k plánům přibyla výrobní partie, tvořená dvoupodlažním objektem se zdviží. Zprvu se počítalo i se suterénním skladem, k jehož realizaci nicméně nikdy nedošlo. V majetku rodiny Krausových byl areál do r. 1938. Následně byl dům vyvlastněn a sloužil jako sídlo zdravotního úřadu jabloneckého Landrátu, což mělo za následek stavební úpravy v r. 1939. Po válce byl pak objekt využíván jako dětský domov.

Do dnešní doby se zachoval v poměrně dobrém stavu s řadou původních prvků (schodiště, dveřní a okenní výplně, vitráže). Nicméně ani tomuto domu se nevyhnuly některé nevhodné pozdější zásahy (novodobá dlažba, úpravy interiérů včetně nevhodných nátěrů dveří a stěn, střešní krytina z tzv. bonského šindele namísto pálené krytiny atd.). Záměrem současného vlastníka je tak rehabilitace objektu, který by měl získat zpět svou reprezentativní podobu, odpovídající statutu kulturní památky i době svého vzniku. Dojde tak k celkové rekonstrukci objektu a jeho adaptaci na bydlení. V objektu budou celkem 3 bytové jednotky – jedna v hlavním objektu a dvě ve vedlejším.

Další vývoj objektu už byl v kontextu doby. Od roku 1951 se do objektu přemístil dětský domov ze Smržovky a byly zde umístěny děti od 2 do 15 let včetně vychovatelek. Dětským domovem byl objekt až do roku 2016 kde se děti přemístily buď do DD Pasecká případně do Libereckým krajem zakoupených bytů pro lepší inkluzi dětí do společnosti. I přesto, že v průběhu doby se jmenoval různě, např. v období 1980-1988 Zvláštní škola internátní, zároveň byl prostor objektu využíván určitou dobu i na výuku.

Objekt prošel několika velice necitlivými rekonstrukcemi 1964 rekonstrukce ústředního vytápění využívající původní rozvody topení s přechodem na centrální litinové kotle na uhlí 1982-1985 rekonstrukce ústředního vytápění (stále uhlí) 1993 „oprava“ fasády a střechy 1996 připojení plynové přípojky, instalace moderních kotlů VIADRUS G27 a rekonstrukce kotelny včetně řídící jednotky a zrušení expansních prvků na půdě

Především rekonstrukce z roku 1993 proběhla zvlášť neuctivě k uvedené památce především stylem opravy (chybná barevnost fasády, po zásahu arch. Jirkala změněna na původní, umístěním bondského šindele místo původních bobrovek. Společnost, jež rekonstruovala objekt, úplně zapomněla na svoji stavovskou čest a Školský úřad v Máchově ul.2 zastoupený vedoucím panem Popelnou zapomněl na elementární povinnost kontrolovat stavbu a její řádně ukončení.

Takže při rozkrývání objektu v roce 2020 jsme zjistili:

Všechny poškozené bobrovky místo odvozu skončili zasunuté v odpadu za mansardovou stěnou (tzn. 12 kontejnerů stavební sutě, včetně latí, odpadů ze stavby.). Dále zasypané komíny latěmi, cihlami, odpadem ze stavby. Poškozené podlahy v původní koupelně 3NP, poškozené rozvody, splácané podlahové desky s hromadou suti a přelepené PVC linem, aby nebylo nic poznat. Poškozené parkety přelepením 4 vrstvami gumy a linolea.

Jak by řekl můj otec – řemeslo, braň se.

V roce 2020 byl objekt zakoupen společností LSC s.r.o. od Libereckého kraje. A s pomocí kvalitních dodavatelů, partnerů, památkového úřadu JBC/LIB, potomků rodiny Kraus/Willer a studentů, jenž si na stavbě v době covid krize udělali brigádu na odklízení stavebního odpadu od původních dodavatelů, se z objektu v ne moc vzdálené budoucnosti stane opět výstavní vila adorující své původní majitele a jejich památku.

A také doufejte v další zajímavou etapu života rodiny nového majitele.